Perovskia atriplicifolia " Little Spire "- Perovskie lebedolistá

Detailní popis produktu

Perovskie (Perovskia) lebedolistá Litte Spire je rod rostlin patřící do čeledě hluchavkovité (Lamiaceae).

Jsou to obvykle aromatické polokeře, pocházející z jihozápadní a Střední Asie.

Podle fylogenetických studií je rod blízce příbuzný s rodem šalvěj(Salvia), do něhož je některými studiemi zařazován jako jeho podrod.

Perovskia pochází ze suchých oblastí střední Asie. Její původ zasahuje až do Afghánistánu, ale běžně se objevuje mnohem severněji, dokonce se nachází v náhorních plošinách Tibetu do výšky cca 2 400 m n.m.

Někdy se tato krasavice řadí k trvalkám, jindy bývá považována za dřevinu. Ve skutečnosti je něčím mezi – patří do skupiny rostlin dřevnatých pouze částečně – polokeřů.

Modrofialové květy má perovskia sice velmi drobné, ale vše dohání jejich množstvím.

Bohaté soukvětí často dosahuje délky až 30 cm a tak je nepřehlédnuteléné i z větší vzdálenosti. Výška 60 - 70 cm, šíře rostliny 50 - 80 cm.

Perovskia na sebe začne poutat větší pozornost už v červenci, kdy se objeví množství modrofialových poupat. Postupně vykvétá až do září. Patří k rostlinám bohatým na nektar a tak není divu, že po dobu květu přitahuje velké množství hmyzu.

Aby perovskia dobře prospívala (a hlavně bohatě kvetla), potřebuje hodně slunce a dobře propustnou půdu, která není příliš bohatá na živiny. Celá "péče" o tuto rostlinu spočívá v hlubokém jarním řezu. V dospělosti dorůstá až 100-120cm .

Starší rostliny stačí seříznout na jednu třetinu až jednu čtvrtinu délky loňských větví, mladší klidně na pouhých 5 cm.

Perovskie vysazujeme na vzdálenost 25-35 cm nejlépe na jaře. Ale hrnkované rostliny můžeme vysadit i během léta. Pro skalky se hodí nižší a kompaktnější odrůda Little Spire. V trvalkových záhonech či u skupin růží lépe vynikne kultivar Blue Spire. Spoustu parády nadělají perovskie i tehdy, když jim dopřejeme větší plochu.

Perovskia je jméno po ruském hraběti a generálovi Vasiliji A. Perovském (1794 – 1857), tedy po muži, který se v roce 1833 stal vojenským gubernátorem Orenburgu. A tak zatímco některé vojenské anabáze Perovského dopadly neslavně a jeho jméno by dnes zajímalo jen vojenské historiky, takhle se dostalo do botanických klíčů. V roce 1812 se Perovskij účastnil bitvy u Borodina a při ústupu padl do zajetí. Ještě méně se vydařilo tažení na Chívu v roce 1839. Aniž došlo k boji, utrpělo mužstvo obrovské ztráty. O tom, zda vůbec mohl generál při svých vojenských taženích stepní flóru obdivovat, jsme žádné zmínky nenašli. Ale podle toho, jak perovskia vypadá, ji v krajině přehlédnout nešlo:-)

Kontejner 18 cm.