Olivovník evropský - Olea europaea

Detailní popis produktu

Olivovník evropský (Olea europaea) je strom z čeledi olivovníkovité (Oleaceae) pocházející z Asie (původem z Íránu) a Afriky (plané olivovníky v dubových lesích), který se před cca 5000 lety zabydlel ve Středomoří, ovšem i v Jižní Americe a Mexiku.

Plody olivovníku – olivy – jsou významné v potravinářství, lékařství a kosmetickém průmyslu.

Například na řeckém ostrově Ithaka najdeme strom starý 1500 let.

Kulturní rostliny se pěstují v olivových sadech, které se dědí po celé generace.

Zralé plody se nechávají spadnout na plachtu a sbírají se, což je metoda sběru stará cca 2000 let.

Bez jakékoli úpravy chutnají plody hořce, trpce a jsou nepoživatelné. Proto jsou nakládány do solného nálevu, nebo se nechávají mléčně kvasit.

Šetrná konzervace v plodech uchová všechny důležité látky. Olivový olej je méně kalorický a rychle nasytí.

Olivovník dává zlato v podobě úžasného oleje, ale ve skutečnosti je stříbrný (resp. stříbrozelený).

Jeho plody se různě nakládají a jsou velice chutné a vyhledávané.

Ceněno je i dřevo starých stromů, lze jej s úspěchem pěstovat i jako bonsaj.

Volně vysazené stromy se dožívají až tisíců let rostoucí velice pomalu v kamenité, chudé půdě, kde prosperují díky velice hlubokým kořenům.

Jde o stálezelenou rostlinu, která si přímo říká o letnění na našich balkónech, lodžiích a terasách.

Tato teplomilná rostlina má ráda kamenité a suché půdy. Roste velmi pomalu, ovšem to si vynahradí svou dlouhověkostí.

Při pěstování olivovníku musíme mít na paměti jeho nároky ve volné přírodě a ty nejsou de facto žádné.

Olivovník dokonce přežije i požár (ze zuhelnatělých pahýlů vyrostou nové výhony) a extrémní sucha, co však vyloženě nesnáší, to je stěhování. Čili minimální nároky na péči znamenají, že olivovník v mobilní nádobě zalijeme jen když se nám podle listů zdá, že by si to už zasloužil a to jen velice mírně.

Zeminu mísíme s pískem v poměru 1:1 a zajistíme dobrou drenáž. Nádobu volíme raději větší, ovšem na druhou stranu můžeme olivovník úspěšně vypěstovat i jako bonsaj.

Jelikož olivovník rychle obrůstá novými výhony, využijeme tuto vlastnost k jeho tvarování, řez snáší olivovníky velice dobře.

Hlavně je třeba rostlinu umístit na slunné místo, v tomto případě se nemusíme bát úpalu ani za těch největších veder.

Vzrostlé stromky upravujeme řezem na jaře, nejpozději pak v půlce července, aby nové výhony stačily do zimy vyzrát.

Řez však nemusí být radikální, stačí jen pravidelně zastřihovat bujné letorosty.

Co olivovník skutečně nesnese, to je mráz, který nenávratně poškodí kořeny.

Olivovník proto před zimou ukryjeme do místnosti s teplotou okolo 10 ^oC a přes zimu zaléváme jen minimálně (klidně i jednou za 14 dní až měsíc a jen mírně).

Potřebu zálivky poznáme tak, že se listy olivovníku začnou svinovat, kroutit.

Odsíláme vzrostlé stromečky cca 50 cm vysoké v kontejneru o průměru 17 cm.